Líbí se mi ve světě, kde každý někam spěchá, ztrácí své milované věci, osoby, aby se naučili vzpamatovávání, kde si říkáme lži o nichž přesvědčujeme sami sebe, že jsou to pravdy, kde děláme výkony kvůli dobrému pocitu druhých, kde nosíme drahé oblečení kvůli nejlepšímu mínění u ostatních.
Líbí se mi svět, ve kterém mají novináři neustále o čem psát. Přeji jim záhadná zmizení, úplatky, krádeže, hroucení ekonomiky. Závidím všem nešikovným, šikovným a vynikajícím fotografům, kteří pro sebe a někdy i pro nás zachytí tragické okamžiky. Krvavé osudy, šťastné rodiny, proslzené tváře nebo rozkvetlé louky.
Jestli pak těmto šťastlivcům co si závidějí, pravdu neříkají, spěchají, píší, jestli jim někdo řekl, že všechno má své meze. Že místo slovíčka ALE ať použijí A.
Noste papírové tašky luxusních značek, dávejte si do nich rohlíky a salámy. Chovejte se podle šablon. Za každou cenu zapadněte. Říkejte šéfům co chtějí slyšet, nikde ne svůj názor. Bojte se pohádat, říkejte ano i když myslíte ne. Nechte si líbit krádeže svých snů, lamte srdce, přijďte o svojí čest. Buďte sami. Zavalte se smutkem.
Chceme pustit všechny vrahy, zloděje? Necháme politiky ať dělají binec? Přestaneme pomáhat starým lidem, postiženým lidem, nemocným? Ukradneme lásku? Zničíme životy?
Všechny otazníky jsou jen pro krásu tohoto článku. Všude jsou ve skutečném světe Tečky.
Až ke mě přijde někdo, kdo jde za svým snem bez ohledu na milovanou osobu, kdo okolí nejen bere ale umí i dát, kdo chce pomáhat, kdo má čistou hlavu bez výčitek, kdo nemusí přesvědčovat sama sebe o pravdě, tak pak mě tu už nikdo neuvidíte. Nastane chvíle, kdy se ze mě stane prach a oheň zároveň.
Žádné komentáře:
Okomentovat