Jak se do lesa volá, ...

Milý tatínku,
přestože jsem nikdy nepátrala po pravé příčině toho proč si mě,3-letou holčičku, nechal bez otcovské autority, svaluji všechnu vinu na tebe.
Díky tobě jsem poznala sílu sociálních sítí. Ale stále se snažím přijít na to, jaká inteligence a kus rozumu co snad máš, tě vedly k tvému činu. Kus rozumu jsem napsala jen proto, že stále doufám, že jsi přitom neplýtval celý rozum.
Žila jsem doposud v tom, ze děti se plodí proto abychom se o ně následně s láskou starali. Bez ohledu na to jestli skončí vztah s rodičkou nebo ne.
Spousta lidí mi zazlívá můj chtíč být jen se staršími muži. Dávám vinu tobě, protože si myslím, že mi zkrátka chybí síla, pocit autority a občasná nadvláda od muže.
Nevím co chybělo tobě, když si se oženil s tak mladou, dnes už paní. Dala ti další holčičku a já jsem, bohužel do dnes, nechtě svědkem jak si to užíváš.
Po tom co jsi mě kontaktovat přes Facebook a dožadoval se snad dceřiné lásky nebo co jsi to po mě vlastně chtěl, jsem si účet zrušila. A za pár měsíců založila kvůli práci. Snad do tebe opět nevrazí pocit viny po 17 letech.
Jedno se tvé nové dceři musí nechat. Vzpomněl sis na tu starou. Kdyby se ti narodila dřive, čas za který si přiznal otcovství by se zkrátil ? Ale já vždycky měla štestí nedostatek.
Když jsem ti popřála hodně štěstí do nového života, myslela jsem to vážně. Štěstí na ulici nepotkáš. Jen si prosím příště najdi jiný způsob jak získávat zpátky své zapomenuté dcery.