Firemní propad

Píši zcela otevřeně, že mě to tu už vážně nebaví. Štvou mě lidé kolem, kteří si stále na něco hrají.
Jednoho krásného dne, na jedné firemní poradě jsem se dozvěděla finanční stránku naší společnosti. Krásný den to byl stále, ale někde hluboko ve mně jsem si říkala, jak dlouho jim to asi tak vydrží. Vydrželo, ale přibližně tak měsíc. Pak přišlo, jiného krásného dne, pár pánů v obleku. Oznámili nám, že máme nového majitele a v příštích dnech se dozvíme více informací. Nebudu mluvit za kolegy ale sama za sebe. Nedozvěděla jsem se nic. Vlastně kromě toho, kam se budeme stěhovat. Je asi pravda jaké jsem měla štěstí, že jsem se dostala až tak daleko, ke stěhování. Ne všichni měli to štěstí. Stěhovat jsme se měli tak i tak, ale díky novému majiteli to bylo nadzvukovou rychlostí a do prostor openspace.
Byl nám přidělen nový pan ředitel a spousta slibů a nadějí. „Porady“, kde se pan majitel radil především s firmou, která nás koupila a ne s námi, probíhali právě díky tomu poněkud zvláštním způsobem. Všichni z naší firmy jsme seděli řazení jako prvňáčci co přišli poprvé do školy. Chyba byla v tom, že ti ostatní se cítili jako odrostlí deváťáci a dávali to jasně najevo. Spolu i s panem majitelem.
Upřímně lituji člověka, co někdy uvěřil tomu, že se zachovají obě firmy a každá bude dělat to co umí. Druhou ideální myšlenkou bylo to, že se vezme od každé firmy to nejlepší. Jak si může vzít nafoukanej deváťák něco od prvňáka? My nejsme zase takový žabaři, máme také svoje plusy, umíme věci jednodušeji, ale tohle teenegrovi nevysvětlíš.
Jiného krásného dne si mě zavolal pan ředitel. Neměla jsem pocit, že je ke mně upřímný. Asi bych si měla zvykat. Měla bych si zvykat i na to, že jít se dá jen sám za sebe a věřit jen těm slovům, které říká člověk, kterému opravdu věřím.
Momentálně bylo z naší firmy propuštěna polovina zaměstnanců. Zůstali jsme pro ně jen nějakými jmény. (Přesto, že musím pracovat i když mám dovolenou). Vzniká nový projekt o kterém nikdo nedokáže říct ani to, kdy začal. Každý se tu usmívá a snaží se navodit pocit, že právě on zvítězil. Pán v obleku ale může přijít jednoho krásného dne ke každému.