T.

Odpustíte mi snad tento pesimistický a sentimentální článek. Ale občas je ten virtuální svět jediný, kterému se můžete svěřit. Budu vyprávět příběh chlapce T. Někdo ho může vidět reálně někdo přehnaně. To je na každém z nás.
T. měl každé ráno pocit, že ať dělá cokoliv, všechno je zbytečné. Cesta do práce byla dlouhá, takže o tom pochopitelně přemýšlel. Byly dny, kdy ho bavilo se utápět v té své vodě. Brodit se tou svojí, pouze pro něj existující samotou, nespravedlivým světem, smutkem a neschopností se vzpamatovat. T. si všímal, že v práci přestal myslet na svůj život. Přišel na to, že tam není zbytečný. Myšlenky stejné jako při cestě do práce ho napadaly, jen když se opravdu snažil. Když měl pocit, že je příliš šťastný a když si to uvědomil, tak se snažil své štěstí zahnat do kouta.
Celý den v práci pozoroval lidi, kteří kolem procházeli. Z každého uměl vyčíst špatné vlastnosti. Občas se snažil najít i dobrou vlastnost, ale netrápilo ho, když se to nepovedlo. Byl za to vlastně rád. Neviděl na chování lidí nic dobrého. Hnusila se mu přetvářka, o kterou se mezi sebou snažili. Hnusil se mu výsměch, který v sobě lidé mezi sebou ukrývali. Nenáviděl závist, která byla v každém, na koho narazil. Nemohl se dívat na ty naučené úsměvy, projevy lásky a slzy.
Po práci chodil T. hned domů. Obvykle mu svítila vstupní hala a všechna ostatní světla byly zhasnutá. Byl přesvědčen o tom, že když dokázal přežít 9 měsíců ve své matce, dokáže žít ve tmě i nadále. Žil koneckonců z celého domu jen v jedné místnosti. Každý večer si pouštěl jedno video. Měl jich 365.
Miloval ji víc, než kdy byl schopen si myslet, že milovat jde. A to je právě důvod proč nejde spát dříve něž před půlnocí, proč si každý večer pouští video, proč nenávidí lidi. Je to důvod proto, že ona tu není.
Dokázal jí milovat. Ať dělal něco, co mu bylo proti srsti, stejně se nedočkal žádného uznání. Snažil se zavděčit jí a všem a bylo mu v tu chvíli jedno jeho štěstí. Byl ochoten udělat cokoliv i přesto, že předem věděl, jaké to bude pro něj a že vůbec nebudete šťasten. I když měl T. pocit, že další pád už nesnese stejně se zvedl a šel dál. Ale to už tam nebyla ona.

T. má každý večer pocit, že ať udělá cokoliv, všechno je zbytečné. Cesta k procitnutí je krátká, takže o tom pochopitelně nestihne přemýšlet. Jsou noci, kdy nejde spát. Brodí se tou svojí, pouze pro něj existující samotou…