1. Představení autora a knihy
Autorem jsi ty. Možná právě stojíš nad francouzskými vinicemi nebo čekáš u zaplivané lavičky bufetu. Všechno co děláš je prvotina, nikdy to není a nebude na vlas stejné. Pokud máš to štěstí, že hýbeš oběma rukama, chodíš po svých a umíš mluvit, nepodaří se ti nikdy zažít dvakrát to stejné a pokud si to myslíš, tak jsi hlupák. Nebo jsem hlupák já, protože si to myslím. Jsi pokračování svého vlastního příběhu, píšeš neustále něco nového, i když žánr může zůstat stejný. Každý autor je něčím zajímavý. Divil by ses, ale i na tom nejvíc nudném člověku se najde něco malého, zajímavého. Máš rád děti, jeď jim pomoci do Afriky a oni tě budou milovat. Jsi milovníkem žen, buď gentleman a uvidíš, jak hladce to jde. Máš ráda sympatické, charismatické nebo jakékoliv jiné muže, buď sama sebou. Není nic horšího, než když nevíš kdo jsi a co chceš nebo když si hraješ na dvě různé osoby.
2. Téma knihy
Cesta, po které jdeme, je podle mě jasně daná. Zařídil ti ji už někdo daleko předtím, než jsi začal řvát na porodním sále. Potom co tě rodiče přivezli domů, nad tebou stála sudička, a když viděla co se děje v té malé hloupé hlavě, měla sto chutí tím vším zatřepat. Ale to neudělala, nechala tě jít tvou cestou. Pokud náhodou sestoupíš z pěšinky, znamená to, že tě někdo zlomil. Zlomil ti srdce, vyrval ho z těla a bušil do něj, dokud neuznal, že už je dost. Tomu se říká zklamání. Ale i z toho se časem dostaneš na cestu, na které máš být. Zklamání, štěstí, poblázněnost nebo euforie, tak v knize nazývají zápletku. Při zápletkách často používáme hodnotící přídavná jména, příslovce, popř. slovesa skvělý život, nudný partner, báječný sex. A právě tyto přídavná jména dávají našemu životu význam.
3. Postavy a časoprostor
Nesnášíš, když tě někdo hodnotí a myslí si, že tě právě spatřil v tom správném světle, takového jaký ty jsi. Ale je to blbost, většinou o tobě neví vůbec nic. A jsou to právě ti, co říkají, že tě dokonale znají. Hnacím motorem pro tvoje chování může být práce, koníček, vášeň nebo něco jiného, ale je vždycky dobré mít hnací motor. Často tě srovnávají s ostatními a hodnotí tvoji práci, chování nebo nového partnera. A ty zase hodnotíš realitu, ve které jsi. Zda by to v jiné nebylo lepší. Neustále pochybuješ. A doufáš v lepší. Chceš poznávat nové lidi a navštěvovat nová místa. Nakonec se stejně vždycky vrátíš ke starým známým a na místo, kde jsi doma.
4. Vlastní vztah recenzenta k textu
Tvůj život se ti libí, ale ne protože by byl veselý. Máš práci, postel, ledničku a možná i milenku nebo milence. Snažíš se příliš nad věcmi nepřemýšlet. Chceš ho prožít co nejlépe, vyždímat z něj co nejvíce, ale klade ti na cestu tolik překážek, že je to těžší a těžší. Padáš na kolena nebo se naopak vznášíš. Když padáš, nezbývá ti než ždímat a doufat. Když létáš, zahoď všechny starosti a žij okamžikem.
5. Závěrečné doporučení
Žij si svůj život ty. Buď hodný na sebe i na ostatní. Věř, že i blbost druhých jde zaobalit do méně ostrých slov. Užívej si, tvoje sudička už nad tebou nestojí a každý den může být ten poslední. Uč se chápat ostatní, respektuj je a především sebe. Zkus předvídat a být o krok napřed, tak bude tvůj život jednodušší a ty připravenější.
